V úterý 19. března srdečně zveme na oslavu sv. Josefa.
Program:
-16:15 adorace a příležitost ke svátosti smíření;
-17:00 mše svatá;
– po mši pobožnost ke sv. Josefovi

Čtvrtou postní neděli 10. března ve 14:30 hod., srdečně zveme na pobožnost křížové cesty kolem poutního kostela. Pobožnost povede  o. biskup Martin David.

Středa 14.02.2024 
Program:
16:15 kající adorace;
17:00 mše svatá s udělováním popelce

Popeleční středou vstupují křesťané do postní doby, která trvá až do odpoledne Zeleného čtvrtka. Čtyřicetidenní doba přípravy na Velikonoce se objevuje již ve 4. století, kdy byl začátek stanoven na 1. neděli postní. V té době byla bezprostřední příprava na křest i ukončení veřejného pokání zaměřeny k Velikonocům. Obě dimenze pak byly propojeny v 5.-7. století. Když se půst stal hlavní náplní tohoto období, bylo nutné přidat dalších 6 dní, protože neděle nebyla nikdy dnem postu. Proto je připojen půst pátku a soboty před Velikonocemi (už ve 2. století) a před první postní neděli byly předsunuty 4 dny.

Postní doba začínala středou, která od 10. století, kdy se prosadil zvyk udělovat popelec na znamení pokání, dostala název „Popeleční“. Na Popeleční středu se uděluje popelem znamení kříže na čelo (= popelec). Při udělování popelce kněz říká: „Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo nověji zavedenou formuli: „Obraťte se a věřte evangeliu“. Popel, symbol smrti a nicotnosti bytí, se získává ze spálených ratolestí požehnaných v předešlém roce na Květnou neděli.

Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu, což se týká všech plnoletých katolických křesťanů až do 60 let věku (tento předpis se netýká nemocných osob). Přísný půst sestává, kromě újmy od masitých pokrmů, také z odřeknutí si jednoho ze dvou hlavních jídel dne.

Znamením popelce tedy začíná příprava na velikonoční svátky. Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, jako již u starozákonních proroků, nemíří především na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu. Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési „duchovní gymnastiky“, ale je především působením samého Boha v životě člověka. Bůh nám dává sílu a možnost začít znovu. Když objevíme velikost Boha a jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem.

Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.

Srdečně zveme na v neděli 11. 2. na pouť nemocných ke cti Panny Marie Lurdské. Mše sv. v 10.00 hod., po mši sv. bude adorace modlitba za uzdravení na přímluvu sv. Šarbela.

Za všechny milosti obdržené zde, za všechna obrácení, za každé odpuštění, za všechna uzdravení, za povolání a sliby, které jsi zde posílila a dala poznat, za radost ze služby druhým, kterou jsi nám dala zakusit, Panno Maria Lurdská, Děkujeme Ti!

Pán je světlo národů,
Pán je sláva svého lidu… (Z liturgie Hromnic)

Svátek Uvedení Páně do chrámu se lidově nazývá Hromnice. Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Svátek provází žehnání svící, které mají významnou symbolickou úlohu: svíce, která sama sebe stravuje, aby přinesla světlo do temnot (života)…
Dne 2.2. 2024 mše svatá bude celebrovaná v 17:00 hod. 
Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu;
osvěcuj nás svým jasným světlem,
abychom nechodili ve tmách,
ale věrně kráčeli po tvých cestách.

Svátek Uvedení Páně do chrámu, je v katolické církvi slaven i jako Světový den zasvěcených osob

Ve neděli 14. ledna po mši sv. v 10:00 hod. bude adorace s modlitbou za uzdravení na přímluvu sv. Šarbela. Na závěr bude pomazání olejem dovezeným z Libanonu.

Svatý Charbeli, mocný přímluvce, prosím tě uděl mi milost, kterou potřebuji (zde řekni milost, o kterou se jedná). Přimlouvej se za mě u Ježíše, aby mi odpustil, aby se nade mnou slitoval a vyslyšel mou prosbu. Svatý Charbeli, radosti nebe i země, oroduj za mne. oslavoval na věky věků.

V pátek 8. prosince  zveme na slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu.

Program:

9:30 modlitba růžence;

10:00 mše svatá, po mši svaté bude následovat pobožnost k Panně Marii.

Advent začíná v římskokatolické církvi v předvečer neděle, která je nejbližší 30. listopadu, a končí 24. prosince odpoledne. Název je odvozený od latinského adventus = příchod. Křesťané se v tomto období připravují na příchod Ježíše o Vánocích, ale pamatují i na jeho druhý příchod na konci časů. Adventem začíná liturgický rok.

Advent je především obdobím vnitřní přípravy. Jak uvádí například slezský duchovní autor Angelus Silesius (17. století), člověku nic nepomůže, kdyby „se Kristus v Betlémě tisíckrát narodil, ale „nenarodil se“ v srdci člověka.

V adventním období jsou vždy čtyři neděle. První je zaměřená na Kristův druhý příchod na konci světa s výzvou, aby byl na něj člověk připraven. Druhá a třetí neděle představuje postavu Jana Křtitele, který vyzývá k obrácení srdce a ohlašuje Kristův příchod. Tématem čtvrté adventní neděle jsou již události, které bezprostředně předcházejí Ježíšovu narození v Betlémě.

Při mši svaté v 10:00 hod. bude žehnání adventních věnců.