Na poutním místě Sedmibolestné Panny Marie v Krnově-Cvilíně se poutníci scházeli už od sobotního večera. V neděli pak hlavní mši svatou s poutníky prožil biskup Martin David. V kázání vyprávěl příběh, se kterým se setkal před 15 lety na setkání mládeže. Jedna žena ze Slovenska svědčila o tom, jak ztratila během pár chvil obě své vymodlené děti při dopravní nehodě. Uprostřed nepředstavitelné bolesti jí ale Ježíš daroval nečekaný pokoj a ona tak přestala pomýšlet na dobrovolné ukončení života.
Pouť k Panně Marii Sedmibolestné je na Cvilíně hlavní poutí v roce. Foto: Aleš Repka / Člověk a Víra
„Jsou otázky, na které nikdy nenajdeme naprosto uspokojivou odpověď. Jednou z takových otázek je určitě otázka smyslu bolesti v životě. V celých lidských dějinách neexistuje člověk, který by nikdy nezažil bolest. Bolest je součástí života a není nejpodstatnější, jestli se dobereme jejímu smyslu, ale to, co s ní v životě uděláme. Není mým úkolem dokonale poznat smysl všech křížů a utrpení. Jako Maria je máme spojovat s Kristem a jemu je odevzdávat. To, co obdivujeme na Bolestné Matce, není velikost bolesti ani jejich počet, ale velikost její víry, která i v bolesti stojí za tím jednou vysloveným FIAT – ať se mi stane podle tvého slova. Velikost víry, která věří, že i přes prožívanou bolest nás má stále Bůh ve svých rukou,“ řekl biskup Martin v promluvě, kterou uzavřel modlitbou ze sekvence Stabat Mater.
Matko Boží, lásku dej mi,
kéž je tvůj a můj žal stejný,
kéž už sama netruchlíš.
Dej, ať patřím Kristu Bohu,
den ze dne ať více mohu
hořet láskou, být mu blíž.
