Nedělní mše svatá na Cvilíně (17. listopadu) začínající v 10.00 bude obsahovat jeden mimořádný akt – během ní budou do poutního chrámu Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení sv. Kříže instalovány ostatky sv. Anežky České, od jejíhož svatořečení uběhlo v těchto dnech 35 let.
Sv. Anežka Česká a řád menších bratří sv. Františka, jemuž cvilínský poutní kostel patří, mají mnoho společného. Byla to ona, na jejíž popud přišli do Českého království na konci 20. let 13. století první minorité (ze Saska) a kdo se u krále Václava I. zasadil, aby jim umožnil otevřít v r. 1232 v Praze klášter (s kostelem sv. Jakuba) – první minoritský klášter u nás. Později ještě založila při klášteře klarisek Na Františku (na Starém Městě Pražském) i další klášter menších bratří.
A pak zde je P. Norbert František Škrdlík, OFMConv., dlouholetý provinciál minoritů, jenž měl podstatný podíl na závěrečné fázi jejího svatořečení. To on již roku 1947 přednesl generálu řádu jménem československé provincie prosbu o zahájení kanonizace, načež se této myšlence plně oddal a v r. 1989 mohl být v Římě přítomen vyvrcholení tohoto svého celoživotního díla.
Dá se tedy říct, že „na Cvilíně“, spravovaném řádem minoritů, bude světice jako doma. Anežčiny ostatky – část čelisti – získal P. Sebastian Gruca, OFMConv, rektor poutního místa, přímo z generální kurie řádu menších bratří. Tam se dostaly v 50. letech 20. století, kdy je ve španělském Escorialu našel františkán P. Šimon Jaroslav Zuska, OFM, jenž na tento okamžik takto vzpomínal: „Jel jsem v roce 1950 do Říma na zakončení svatého roku. Zde jsem se dozvěděl, že ostatky Anežky České měly být převezeny do Španělska. Spodní čelist měla skončit v Escorialu, kde jsou pochováni králové. Tam je za hlavním oltářem nějakých osm tisíc ostatků. Ty byly sice označené, ale chyběl k nim seznam. V Římu jsem si v roce 1952 vyřídil papíry, abych měl přístup, kam jsem potřeboval. Dostal jsem se tam, ale chyběl seznam a já měl hledat. Zamkli mě a já nevěděl odkud začít. Hodinu a půl jsem se jen modlil, jak se do toho dostat. Poté přišel správce a zeptal se mne, jestli věřím na zázraky. V ruce měl obálku. V právě došlé poště nalezl psaní se seznamem ostatků. Najisto jsme šli do skříňky označené »Of Beate Agnes Pragenzis«. Zde jsem objevil krásný, čistý chrup Anežky České.“ https://www.ofm.cz/2015/07/27/rozhovor-s-bratrem-simonem/
To, že byly Anežčiny ostatky od onoho nálezu uchovávány u menších bratří, není nahodilé – důvod tkvěl právě v Anežčině poměru k nim, jakož i ve skutečnosti, že hráli klíčovou roli v jejím svatořečení.
V neděli 17. 11. se tato velevzácná relikvie, jakých ve světě (natož u nás) moc nekoluje, dočká na Cvilíně slavnostního uvítání, tedy pár dnů po svátku sv. Anežky, jenž připadá na 13. listopad.
Na tuto událost P. Sebastian zve všechny ctitele kanonizované Přemyslovny, ale i Panny Marie, jíž je kostel zasvěcen: „Zvu všechny, přijďte uctít svatou Anežku, může nám všem tolik toho vyprosit.“
Nejde o jedinou vzácnou relikvii, kterou lze ve cvilínském bohostánku zhlédnout, mj. je zde relikvie sv. Maxmiliána Kolbeho v podobě vousu, který uchoval klášterní holič br. Akurcjusz Pruszak, OFMConv, poté, co pozdějšího mučedníka oholil po jeho návratu z Japonska, kde si sv. Maxmilián nechal narůst vousy. Spolu s ostatky sv. Kříže a sv. Jana Pavla II. je budou moci věřící uctít, kdykoli cvilínský mariánský chrám navštíví.
Libor Rösner