Na tzv. Předním cvilínském kopci, nad městem Krnovem, ve výšce 437 m nad mořem, se majestátně tyčí dvojvěžový červenobílý barokní poutní kostel Povýšení svatého Kříže a Panny Marie Sedmibolestné. Tuto dominantu vidíme z dálky i v noci díky působivému osvětlení. Mnoho návštěvníků sem každoročně přijíždí na pravidelné církevní poutě.
Již ve 13. století byl na Předním cvilínském kopci uctíván mariánský obraz nebo soška na dřevěném sloupu. Obraz nechal v 16. století po nástupu luteránského knížecího rodu Hohenzollernů tehdejší vládce panství zničit, jako symbol konce katolictví na Krnovsku. Po Bílé hoře v době rekatolizace byl v roce 1635 vztyčen na posvátném místě velký dřevěný kříž.
Samotná poutní tradice sahá do počátku 17. století. Iniciátorem byl tehdejší představený minoritského kláštera Cornelius Ottweiler, který vídával nad Cvilínem každou noc vycházet hvězdu jasnější než všechny ostatní a pozoroval podivnou moc vycházející z posvátného ticha, jenž naplňovalo jeho nitro blahodárným klidem. Ottweilerovo několikaleté úsilí vybudovat na Předním cvilínském kopci kapličku bylo korunováno úspěchem v roce 1684. Dřevěnou kapli zasvětili Povýšení sv. Kříže a Bolestné Panně Marii. Oblibu získal tento kostelík kvůli obrazu Matky Boží Cvilínské od Heinricha Teubera, ke kterému začaly přicházet stovky procesí. Zájemců bylo tolik, že se málokdy do nevelkého Božího stánku vešli. 
V letech 1722 – 1728 byl proto na vrchu vedle původního dřevěného kostelíka vybudován nový mariánský, tentokrát kamenný, kostel. Tento barokní chrám je dílem místních stavitelů. Autorem malířské výzdoby klenby se stal věhlasný brněnský mistr František Eckstein. Oltáře pocházely z dílen sochařů a řezbářů Johannese Lehnera, Hanse Michala Huebnera či krnovského malíře Ondřeje Thomase. Hlavní oltář zdobí Teuberovy obrazy Panny Marie Sedmibolestné, boční kaple jsou zasvěceny sv. Michaelu, sv. Kříži, sv. Anně, sv. Janu Nepomuckému, Božskému srdci a sv. Vavřinci.
V roce 1786 byl kostel z nařízení císaře Josefa II. Uzavřen a určen ke zboření. Od zkázy ho zachránili čtyři krnovští měšťané – A. Philieb, H. Schmidt, C. Quesker a M. Weiss, kteří ho vykoupili za 406 zlatých. Císařský výnos nedovolil, aby ho spravovali minorité, proto přešel do vlastnictví města Krnova a duchovní správu převzali diecézní kněží.
Ani pozdější poutní místo nebylo ušetřeno dalších pohrom. Značnou škodu nadělal 21. srpna 1865 požár. Shořela nejen střecha, ale také obě věže i se zvony. Ty se v žáru úplně roztavily. Věřící však okamžitě začali mezi sebou pořádat sbírky, a tak se kostel během dvou let podařilo opravit.
V sedmdesátých letech 19. století bylo položeno 222 schodů vedoucích ke kostelu a je třeba za ně vděčit úsilí městského kaplana Edmunda Friedla.
Řád minoritů získal kostel opět v roce 1942 výměnou za pozemky.
Na jaře 1945, v době bojů druhé světové války, pronikla stropem do hlavní lodi letecká puma, prorazila dlažbu, dopadla až na dno krypty a zničila klenbu se vzácnými freskami i levou věž. Z iniciativy nového představeného kláštera minoritů Šebestiána Vavrečky byla tato barokní památka obnovena a v září 1947 opět vysvěcena 13. srpna, pomocným biskupem olomouckým Stanislavem Zelou. Interiér kostela byl podle původních zachovalých dokumentů vyzdoben freskami – věrnými kopiemi díla F. Ecksteina.
V době komunismu byla činnost řádu minoritů násilně přerušena. O kostel se starali opět diecézní kněží, a to až do roku 1994, kdy byl poutní kostel předán zpět minoritskému řádu.
