V neděli 7. 6. se u Panny Marie Sedmibolestné sešly její děti žijící v krnovském děkanátu. Všichni, kdo mohli, se shromáždili před jejím milostným obrazem, visícím nad svatostánkem uchovávajícím Tělo jejího Syna. Byla slavnost Těla a Krve Páně a cvilínský poutní kostel byl jediným, v němž se v ono dopoledne mše sv. v děkanátě sloužila.

U oltáře se sešla desítka kněží působících v krnovském děkanátu. Mši sloužil děkan o. Karel Doležel a svým zpěvem ji doprovázel chrámový sbor od sv. Martina. Po mši pak následovalo procesí, jaké Krnov dlouho nepamatuje.

Z vrat cvilínského chrámu vyšel Božítělový průvod po schodech dolů a ulicemi města procházel, aby vyústil ve farním kostele sv. Martina. V čele šel kříž, pak děti sypající kvítky, aby tak vystlaly cestu knězi nesoucímu Nejsvětější Svátost Oltářní, krytému baldachýnem neseným čtyřmi muži v oblecích. Před baldachýnem šli zbylí kněží a ministranti, za ním pak ostatní věřící, v počtu nejméně půl druhé stovky, zpívající část cesty nábožné písně. Z oken vykukovali tu a tam zvědaví občané, jiní se zastavovali, další zase lhostejně procházeli kolem Toho, jenž pro ně zemřel na kříži. Právě za město Krnov a lidi v něm žijící byl obětován tento Božítělový průvod, aby se obrátili a našli cestu k Pánu.

Obzvláště silným dojmem působilo jedno ze tří zastavení na náměstí (další bylo v kapličce u cvilínských schodů a v minoritském kostele), kde stolek představující oltář stál na pódiu a před ním klečeli věřící na kamenných kostkách, jimiž je náměstí vydlážděno. Hlas o. Karla, který vzýval Boha o požehnání pro toto město, doléhal v tu chvíli chtě nechtě ke všem, kdo v okolí bydlí či se v něm v daný moment pohybovali.

Ve farním chrámě pak následovalo slavnostní požehnání a chvalozpěv Te Deum.

Spasitel, provázen svými věrnými, prošel městem, kde většina z nich má domov, kde však On často nemá, kde by hlavu složil. Prosme tedy, aby nacházel domov ve stále větším počtu srdcí.

Libor Rösner